Amerika potřetí

Rok se s rokem sešel a prázdniny jsou konečně zase tady. I když jsem si po minulém létě myslel, že kvůli bakalářce, státnicím, nestíhání a tak vůbec do Ameriky znova nepojedu, tak nakonec i díky tomu, že mě nadchla myšlenka udělat si po práci dovolenou v Karibiku, jsem zase tady. Moje balení, odjezd a odlet bylo velice rychlé a plné akce, že by to snad vydalo i na jeden díl telenovely. Posledního půl roku jsem strávil stresováním s bakalářkou a poslední měsíc pak stresováním se státnicema. Oboje jsem naštestí zvládl a tak už jako oficiálně vysokoškolsky vzdělaný pan Bc. David Bambušek jsem to řádně v den státnic, což byl čtvrtek oslavil. Někdy nad ránem dorazil na byt, sbalil z Brna všecky saky paky a vyrazil k domovu. Ráno jsem musel ještě na studijní, odhaduju že jsem měl ještě nějaké to promile v krvi, protože paní referentka na mě ihned poznala že jsem státnicoval den předtím no a po vyřízení všech oficialit jsem vyrazil autmo domů. Co si budeme povídat, po večeru kdy se tradičně pila griotka s rumem a další tekuté pochutiny jedna přes druhou si můj žaludek zrovna nepouštěl písničky z hitparády a tak jsem byl rád že sedím v autě, nemusím řídit a můžu v klidu odpočívat. Jenže hned za Brnem to do nás zazadu napálil nějaký šulda, nikomu se nic nestalo, ale stejně jsme zůstali na pár hodin na krásném slunném mostě trčet než to briskně naše policie vyřešila. Takže domů jsem přijel totálně mrtev, vysmahlý ze slunka a co čert nechtěl, už jsme slíbil, že půjdu na pivo. Takže jsem byl hnedkom zpátky. Trochu jsem slavil ještě i v sobotu a neděli. Takže na sbalení jsem měl asi tak hodinu a v pondělí ráno jsem vyrazil. Cesta byla dlouhá, ale všechno proběhlo v pohodě a po nějakých 36 hodinách jsem byl v kempu.

V kempu se toho moc nezměnilo, postavili tu akorát jeden velký altánek pod kterým se můžou malí harantíci schovat když prší, jinak mi to příjde jako kdybych odjel před týdnem. Šéfíci jsou taky stejní, takže nervózní vedení kuchyně, jeden podle mě pedofilní Číňan co se stará o svačiny a pan majitel a.k.a. starý židák co nám dává jasně najevo, že my jsme póvl z východu při každém setkání. Jelikož jsem tady už potřetí, bylo mi nabídnuto mít na starosti trochu víc věcí a dohlížet při odpoledních šichtách na akce co se tu konají, přičemž bych na konci měl dostat nějakou tu kačku na víc, tak jsem zvědavý jaké bonusy mi nakonec dají jestli vůbec nějaké. Každopádně pokud opravdu budu mít na starost sám některé události a lidi tak netuším jak to přežiju, protože už teď mi s některýma lidma pěkně tečou nervy. Každopádně kemp teprve začíná, takže dotď jsem dělal práci jako každý jiný a jakožto každý rok jsem n začátek dostal bonusové úkoly udělat pořádek ve všech mrazácích a vyčistit koberce, takže po prvním týdnu jsem byl vyšťavený až na dřeň.

Věc které jsem se nejvíce obával je jídlo, které je tady opravdu fekoš a z kombinací, které každý den dostáváme mi i třetí rok pořád zůstává rozum stát. Každopádně jsem ještě nemusel sáhnout ani po jedné letnilce Endiaronu, takže všecko cajk. K mému překvapení se letos začaly vyrábět buchty, koláče a prostě všechny cake z opravdových surovin a ne z prášku jako minulé roky, takže jsou celkem dobré ačkoliv jsou všechny tak sladké, že vám po druhém soustu příde jakobyste jedli cukrovou vatu politou karamelem a to celé zabalené v cukru, prostě je to sladké jak cicek a víc sladké snad nic být nemůže.

Co se ovšem oproti loňsku změnilo jsou lidi v naší kuchyni a counseloři. Loni byly mezi vychovatelkama docela šikovné holky, letos je to tu bída a dle mého názoru by se místní holky mohly účastnit tak akorát Miss vyjetý pomyvač. Na druhou stranu to ovšem jako každý rok zachraňuje náš kitchen staff, kde je jako každoročně docela solidní matroš, ale všechno je to tu zabráchované, takže to tady asi nebude taková romatnická telenovela jako loni. Oproti loňsku je tady ale strašných lidí co umí strašně špatně anglicky nebo jsou úplně leví, v horším případě oboje. Nejhorší jsou na tom jako vždycky Rusáci, holky většinu času na všechny mluví rusky a nevím jestli jsou prostě tak tupé nebo prostě nechtějí mluvit anglicky, ale ani po dlouhém vysvětlování, že jim nerozumíme mluví pořád rusky. Co je ještě víc nasírající je, když jim řeknete ať něco udělají, ony vám nerozumí, ale ne že by se zeptaly co jste jim řekli, akorát odejdou a tváří se jako nic a samozřejmě to co mají neudělají. Tohle je hlavně problém holek, ruští malčici jsou zas jak malí 15 letí haranti s agličtinou taky docela pod úrovní, díky které jsme se málem dostali do malých trablíků se secutiťákama, ale to jsou ještě maličkosti. Nejhorší zážitek mám zatím s kolumbijským spolupracovníkem pod krycím jménem Leonard z Big Bangu. Za úkol dostal udělat sendviče s jamem. Prvně začal dávat k sobě jenom suché chleby, na což jsem mu řekl, že me zi ně musí dát jam. Nečekal jsem jak moc doslovně to vezme, když vzal celou pixlu jamu a na ty suché chleby ji vylil. Další den následoval pokus krájet krocaní salám na vyplém kráječi a další vtipné stroy, které tu ovšem všechny začínají pomalu ale jistě srát. Jako třešničku na dortu chlapec ještě po svém zpackaném výkonu dodá “I am sorry my friend, but you have to teach me!”, což i mě, docela klidného a chápavého člověka dokáže vytočit a jestli mi to ještě párkrát řekne, tak si myslím že ho naučím pár českých sprostých slov.

No takže začátek kempu určitě zajímavý, ještě jen tak nakonec počasí je sice docela pěkné, ale vždycky začne tak na pár hodin docela brutálním způsobem lít a když vás nechají například 20 minut čekat na vyzvednutí ve městě jen s malým deštníkem a pytlem na odpadky, tak pak můžete sušit věci tři dny, jako to právě dělám já…