Amerika '13 plavba po Karibiku

V minulém příspěvku jsem se trošku rozepsal o obecných hlodech týkající se naší bárky, kterou jsme brázdili všechna moře Karibiku a z čtrnáctého patra plivali na piráty co projížděli kolem. Dneska bych se rád věnoval jednotlivým místům, na kterých jsme zastavovali. Byly celkově čtyři, všechno místa, které obyčejný český usedlík s pivem v ruce většinou vídává jen v reklamě na Dryweather Taft nebo jiný kosmetický přípravek, který by na vás jinak s pozadím brněnského hlavního nádraží asi dojem neudělal. Hned po příjezdu na první naši destinaci, jsem myslel, že jsem v ráji a že je to nejbožtější místo na světě, ale každá další zastávka byla postupně ještě lepší a lepší, přičemž na poslední zastávce jsme prožívali takový dovolenkový, rumově ovíněný, na jemňoučkem písku oválený, křišťálově čistým mořem opláchnutý karibský orgasmus. Ale popořádku…

Bahamy – Nassau

Jako první jsme byli na návštěvě u strjdy Koženého, nedivím se mu, že pláchl zrovna sem, mají to tu docela hezké a takovýma šikovnýma podnikatelema se to tu prý jenom hemží. Na Bahamách jsme neměli předzakoupený žádný výlet ani exkurzi, takže jsme při našem prvním oficiálním vylodění moc nevěděli co dělat, ovšem hned na molu se nás ujal sympatický černoušek v saku, které z nějakého nepochopitelného důvodu i přes asi 40 stupňové vedro nesundal za celou naši cestu a hned nám nabízel prohlídku všech částí ostrova za 50 zlatek, tak jsme řekli proč ne. Původně naše skupinka, kterou naverboval čítala něco okolo 10 lidí, ale po několika pokusech nás všechny naládovat do jeho malého tranzitu, se 4 americké babičky rozhodly, že jako sardinky cestovat nebudou, tak zbylo jenom tvrdé jádro a spoustu místa v autě, takže ideál. Nassau jsou docela zvláštní, protože tady na jedné části žijou místní domorodci v docela velké bídě a na druhé jsou postavené rezorty za miliardy, kde za noc dáte svůj roční plat, až mi z toho rozdílu bylo tak trochu smutno. Naše vyjížďka obsahovala tour po všech částech, tak abychom poznali Bahamy opravdu ze všech stran, takže jsme viděli i rozpadlé baráčky bez elektriky a i hotely s ozdobama na lustru, který spadnout vám na hlavu, tak lustr dostane z pojištění víc jak vy. Chlápek to byl opravdu fajn, dozvěděli jsme se spostu zajímavých informací, třeba jako že na Bahamách se demokraticky volí do aprlamentu, ale premiéra mají už 25 let stejného nebo že litr mléka je čtyřikrát dražší než litr benzínu. Na Nassau toho až zas tak k vidění není, takže jsme viděli jeden malý hrádeček na kopečku s třema dělama a šatlavou a nejvýznamější monument “Queen’s step” což jsou schody, které tam nechali vytesat do 15 metrové skály a 66 otrokům to trvalo 16 let, protože to byla asi fakt docela kopa šutrů k vytesání. Po asi třech hodinách opravdu pěkné prohlídky jsme dali “Velkému tátovi” nějaké to dýško, ať má pro děcka na to mlíko, když to tolik cáluje, prošli obchůdky a vydali se zpět na loď.

Puerto Rico – San Juan

Jako druhý přístav nebylo nic menšího než samotné Puerto Rico, tedy kus Ameriky, ze kterého pochází nejuřvanější lidi na světě a všichni mluví španělsky. Tento ostrovní státeček patřící USA je asi poloviční rozlohou jako Česko a má 3 miliony obyvatel. Ostrov má dlouhou historickou tradici a býval velmi důležitým přístave v době kolonizace, kdy se Angličani a Španělé věčně na moři mlátili o to, kdo z Jižní Ameriky čórne víc zlata, takže je zde vybudována síť opevnění a tvrzí, která přístav bránila. České hrady a zámky jsou pěkné, ale ty místní mají prostě kolem palmy a zvlněné moře, takže je to úplně jiný level a říkám si, proč ten praotec Čech fakt nešel ještě kousek dál, abychom takové doma taky měli. Před tím, než jsme celé hlavní město San Juan prozkoumali jsme ještě absolvovali prohlísku největší rumové likérky na světě. Slavný rum Bacardi se vyrábí právě zde a i když už tady na pěstování cukrové třtiny hodili někdy před 60 lety bobek a musí teď všechu dovážet, i tak zde vyprodukují 100 000 litrů rumu denně, což je oproti naší Božkovské lodičce jaderná ponorka. Prohlídka destilerky byla sice pěkná, ale informace zde podávané byly spíš pro alkoholové nováčky, kterými snad každý Čech disponuje od školky, takže povídání o tom jak kvasinky papají cukr a místo hovínek z toho dělají alkohol a že se to pak musí dát do sudu aby to chytlo barvu a tak no… Já se osobně těšil, že zde bude nějaká ochutnávka všech typů rumu co tam mají, ale k mému zklamání měli na programu jen “očuchávku”. To znamenalo že tam byly malé barelky, na nich zvrchu síťka a člověk k tomu mohl čuchnout. Překlopit to a napít se toho nešlo, byl tam řetez a pant, zkoušel jsem to… Nasštestí jsme aspoň dostali dva poukazy na drink v místním baru, takže jsme něco málo ozkoušeli tam a můžem tedy říct, že jsme pili rum na místě jeho stvoření.

Panenské ostrovy

Třetím stanovištěm pro nás byly Panenské ostrovy. Opět je to území patřící USA, skládající se ze spousty malých nebo větších ostrůvků, přičmež na každém z nich má postavenou vilu jiný sportovec nebo politik. Ceny ubytování v místních hotelech jsou opět řádech snů, ale zato je tam fakt krásně, moře tak křišŤálově čisté, že vidíte dobrých 10 metrů do hloubky, slunce svítí, palmy se vlní v lehkém vánku… V tomhle přístavu jsme měli zaplacený výlet na jednu z prý 10 nejkrásnějších pláží na světě – Trunk beach, spojenou s válením se na pláži a šnorchlováním. Jelikož pláž byla na jiném ostrůvku, naložili nás na jakousi malou lodičku řízenou typickým karibským dredáčem, po cestě kolem ostrůvků jsme dostali tůr kde kdo bydlí a za 20 minut jsme přistáli na ostrově svatého Jana. Tady nás pro změnu naložili do velkého taxíku, který řídil jakýsi týpek, co si říkal Puff a vyrazili sjme směrem k pláži. Všechny ostrovy jsou docela hornaté, takže jsme několikrát šplhali strmě do místních krpálu a několikrát sjížděli kamikaze sjezdy, auto odhadem z osmdesátých let dostávalo dost zabrat a dávalo to svým pachem a zvukem dost najevo, což nám ale bylo úplně fuk, protože jsme projížděli kolem tak krásných pláží a měli výhled na tak krásné scenérie, že kdyby mě tam vysadili a nechali, asi si toho ani nevšimnu a hlavně by mi to asi ani nevadilo. Po pár minutách jsme se konečně ocitli na naší pláži, kde jsme nafasovali šnorchlovací vybavení a vydali se ji prozkoumat. Těžko se popisuje jak to tam vypadalo, ale představte si tu nejkrásnější pláž na které jste kdy byli… teď fakt že jste v Karibiku… všude palmy… horký písek… křišťálová voda… bomba ryby všude kolem… a teď si to vynásobte tak milionem a máte tuhle pláž. Mimo to, že pro vaše uspokojení stačilo ležet na pláži a kochat se. Byla tady i podvodní šnorchlovací cestička s různýma podvodníma bilbordama s informacema o místním zvěrstvu a rybstvu a vůbec to bylo moc pěkně udělané. Moc se nám nechtělo vracet, ale bohužel jsme po dvou hodinách museli. Jakožto trešnička na dortu jsme pak večer zjistili, že při šnorchlování jsme si oba s Jančou spálili záda, já teda už podruhé v týdnu, ale opět pocit že svět je bomba nás nechal na nějaké blbé červené záda rychle zapomenout.

Grand Turk

Naší poslední zastávkou byl Grand Turk. Ostrov patřící Anglii, takže jsme byli skoro jako doma. Ostrov má 18 km čtverečních a asi 3500 obyvatel, takže taková malá vesnička z ráje. Říká se, že je to asi nejpravděpodobněji (asi jako dalších 10 ostrovú) místo, kde původně přistál Kryštof Kloumbusů, když si to štrádoval do Indie, ale do cesty se mu náhodou připletl jiný kontinent. Každopádně, je to ostrůvek moc krásný, není tady jediný kopeček, takže takový zvláštní a asi jediné co tu dělají je vydělávají na turismu. My jsme tady měli naplánovanou vyjížďku na katamaránu s následným šnorchlováním a pak párty na pláži. Vzal si nás na starost takový akční černoušek, což byl náš kapitán a dovedl nás na naši loďku. Pkud nevíte co je to katamarán, tak je to jak když vezmete dva čluny, mezi ně natáhnete síť, na které se dá perfektně rozbít huba když si nedáte majzla a přilepíte k tomu stožár s plachtou. Dojeli jsme na místo jakého útesu, který byl asi 10 metrů hluboký. Opět jsme fásli šnorchlovací kit a dali se do potápění. Jeden z členů posádky se potopil až k samému útesu, vyhnal všechny rybky s tamních dírek ven a začal kolem sebe sypat žrádlo, takže v mžiku byly všude ryby a když říkám všude, myslím tím úplně všude. Takovou podvodní podívanou nevídíte často a ten pocit jak se o vás otírá několik desítek ryb bijících se čumákama o každý ždibet rohlíku co jim tam sypal je nezapomenutelný a takový pohled rybě z očí do očí z deseti centimetrů je taky cool. V průběhu potápění se z ničeho nic přihnala jakási bouře. V Karibiku to funguje tak, že se počasí dokáže běh půl hodiny změnt třeba čtyřikrát. Najednou začalo pršet takovým způsobem, že jsem si připadal jak kdyby na chčilo tisíc slonů, zvedly se vlny a chvilku to vypadalo aji dost děsivě, ale pět minut a bylo zas azuro, no a teplota se z bouřkovch 41 opět vrátila na nebouřkových 43. Po asi třičtvrtě hodince šnorchlování na nás čekala námi velice očekávaná párty na pláži. Kapitán pustil hudbu na plné koule, na baru se otevřel kýbl s rumovým punčem a vyrazilo se směr pobřeží. Zastavili jsme na pláži kde nebylo jediného živáčka, každá jsme dostali kelímek a oprávnění na tolik refilů, kolik snesem a šup do moře. Vzhledem k tomu že na slunku to s váma zacloumá trochu rychleji jak na Šestce v chladném Česku, byli jsme po pár kalíškách s Jančou trochu na plech, ale o to víc jsme si to tam užili, udělali několik fotek do Vogue na stránku s reklamou na plavky, natočili pár ožraleckých videí a jak kapitán zavelel, se smutkem vylezli zpět na katamarán a vydali se na cestu zpět. Jelikož jsme i po příjezdu do přístavu měli ještě dost času, rozhodli jsme se jak se v americe říká “hit the beach”, která byla hned vedle, kde jsme opět udělali řadu fotek, Janča si zkusila jaké to je strčit hlavu do písku, trochu jsme se ještě vyblbli v moři a pak zamávali karibskému ráji a vydali se zpátky na loď, která nás dovezla zpátky do Cape Canaveralu, odkud nás čekal let do New Yorku a následně domú, zpět do chladné reality, kde je o 30 stupňů a jedno boží moře míň. Ale byla to boží dovča a pokud někdo koumáte, co dělat v Americe, říkám vám, že takováhle plavba je jasnou volbou.