Těžký život studenta – spánek

Rok 2013 nám rychle uběhl, člověk se skoro nenadál a už jsou tady Vánoce. Pohoda, sníh, cukroví, adventní věnec, takové ty vonné svíčky do kterých člověk leje hektolitry olejíčů z těch nejvzácnějších jehličnanů kdesi z Kamčatky aby pak od toho akorát tak smrděl celý obyvák no a taky zápočťák a zkouškové a s nimi také naše věrná kamarádka, promiň Kájo, není to Mája, ale prokrastinace. A jelikož prokrastinovat se má na úrovni a s glancem vyleštěné duhové kuličky, rozhodl jsem se hodit na virtuální papír perem zvaným klávesnice řekněme trochu zákulisní příběh ze života studentstva. Student jakožto osoba nepracují se ve všeobecných kruzích považuje za parazita společnosti, který finance poskytované od svých rodičů používá k zásobování svého těla látkami z kolonky nezdravé, škodlivé či toxické, mezi typické zástupce patří například studentské jídlo a hlavně pak alkohol. Být studentem ovšem není vůbec lehké a náš život přináší i spoustu strastí, kterým bych se rád věnoval. Dnes bude řeč o spánku.

Systém vyuky na vysoké škole je značně odlišný od toho středoškolského. Na střední ste ráno v osm sedli do lavice, přečkali několik 45-minutovek a ve dvě jste si to po bitvě o přední místo v lajně na oběd valili zase spokojeně domů. Na vysoké škole probíhá výuka v podstatě kdykoliv v průběhu dne, takže se může stát, že jdete do školy třeba normálka na 10, ale je docela pravděpodobné, že některý den půjde na 7. 7 večer a budete tam čupět třeba do desíti. Tyto večerní přednášky bývají většinou povinné, protože jinak by na to taky každý mohl z vysoka hodit bobek že… Každopádně s rozvrhem, který fluktuuje během týdne od 7 ranní do 10 večerní může jít jakýkoliv váš denní režim do kytek nebo taky do hajzlu, záleží jak moc vás to tankuje. Student je tedy nutný se tomuto nestabilnímu systému přizpůsobit a spát v dobu, kdy prostě může, které je ovšem jako šafránu na rýžových pláních v Číně. Proto když náhodou studentovi voláte ve 12 odpoledne a on spí, není na místě věta “Ježiš ty se máš, že můžeš ještě v poledne spát” nebo “Ty si lemra zdechlá studentská co kašle na školu a chrní” ale má přijít politování plné lásky, pochopení a růžových jednorožců! Tedy něco ve smyslu “Promiň že tě budím, určitě si měl včera těžký studijní den a proto to teď dospáváš, hezké sny broučku, zavolám jindy…A nepřeháněj to tak s tím učením!”. Každý asi zná takový ten trojúhelník, který má ve svých vrcholech spánek, škola, sociální družba a pod ním heslo všech hesel, na výšce si můžeš vybrat jen dvě. Osobním výzkumem prováděným na sobě samém jsem ovšem zjistil, že by tam místo trojúhelníku měla být spíš kružnice nebo černá díra a pod tím napsáno “Stejně budeš s časem vždycky v hajzlu, se s tim smiř”. Všechny tři zmíněné vrcholu trojúhelníku jsou životně důležité, nemáš školu, si profesní troska, nemáš sociální vyžití, jsi sociální troska no a nemáš spánek, tak si troska s červenýma očičkama vzbuzující dojem pokročilé zombifikace. Vzhledem k tomu, že školu ani sociální vyžití časově většinou jen těžko přesunete, musí se tou variabilní proměnnou stát spánek, který jde provozovat víceméně všude a kdykoliv. Pomineme li takové ty typické místa jako je postel, MHD nebo přednášková síň, můžeme spánek vykonávat i na místech méně obvyklých jako je třeba koberec vedle sporáku, záchod nebo žíněnka v nářaďovně. Vzhledem k tomu, že takovýto spánkový režim nedoplňuje vaše baterie tak jako pravý spánek ve kterém si užijete několikrát jak na houpačce střídačku hluboký spánek s REM fází, který vás dobije jak Rocky toho Rusáka ve čtyrce, tak je spánku provozovat o to více. Doufám tedy, že teď už se nikdy nebude nikdo pozastavovat, či snad dokonce pohrdat nad spícím studentem a toho ho s láskou třeba přikryje dekou.

Dalším velkým problémem, vyskutujícím se ve velké míře u studentů je spánková dysfunkce známá také pod názvem Rendolfův syndrom, ve starší literatuře se pak můžeme setkat s pojmenováním Růženčina kletba. Porucha se projevu tím, že student, který je umístěn do prostoru, ve kterém je konstatní a ne osvětlení v maximálně jednotkách Lumenů a je uložen do pohodlné postele v poloze ležmo, není schopen vstát a pořád spí i když spí už třeba den, dva nebo tak na střídačku už týden. S obdobným problémem se můžeme setkat i v motorismu, kdy nám v autě prostě dojede baterka a jak je sviňa stará a opotřebovaná, tak už ji nenabiješ ani kdybys tam tu elektriku vlastníma rukama rval, prostě ani očko. Auto má tu výhodu že starou baterku hodíš na mez za lesem, koupíš novou a zas jedeš jak s medem. U člověka je to horší, jelikož zatím jedinou zjištěnou a v praxi testovanou metodou jak člověka z postele dostat jsou buď triangl nebo hajzlovští kamarádi, kteří vás z ní prostě vykopou.

Osobně doufám, že se v budoucnu tomu problémům se spánkem poskytne větší prostor v akademických debatách nebo snad nějaký nový pan ministr zdravotnictví vysyší žádostí studentské spáčské unie na zavedení protiopatření do osnov vysokého školství a naše studentská generace už nebdue s tímto strašákem nedostatku spánku bojovat sama. Takže dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc nebo vás sežere nějaká jiná ludra…