Vaječný likér

Vaječný likér jsem nikdy neměl moc v oblibě. Když se řekne vaječnák, vybaví se mi Velikonoce a návšteva tety Jiřiny. Ta nám za našich mladých let, když usoudila, že nám ještě nebylo dost na to, abychom dostali štamrplu slivovice (tedy něco kolem patnácti), vždycky nalila minimálně půldecák jakési žluté táhnoucí se hmoty. Jelikož nám ale většinou jinde tu štamplu stejně nalili, pobila se nám tato mňamina v břichu dohromady se slivovicou, což mělo za následek, že minimálně jeden z nás ogarů Velikonoční štaci zdárně nedokončil a místo tradičního oběda u babičky skončil někde v křáku, kde to musel vydýchat, vyležet, či se poléčit jiným způsobem.

Nikdy mě tedy nelákalo vaječňák si někde dát, jelikož jsem to považoval za takové to hnusné tetičkovské pitíčko, až na mě někdě vzbafl příspěvek od Martina Žufánka o vaječnáku, ze kterého si cvrnknete do gatí. Ve svém příspěvku se pozastavoval nad tím, jak češi patlají vaječňáky z tuzemáku, salka a vanilinového cukru, tedy z věcí, které jsou lacinými napodobeninami originálů. Co dobrého asi může vzejít, když je člověk použije. No, asi něco jako vaječnák tety Jiřiny. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet jeho recept (ten vychází z receptu od Jany Florentýny Zatloukalové), založený na kvalitních surovinách a výsledek mě nadchl. Proto jsem se rozhodl recept na svém blogu zvěčnit, abych ho měl případně vždy po ruce.

Recept

Budeme potřebovat:

prázdnou 0,5 litrovou sklenici
4 žloutky
70 g moučkového cukru
1 lusk vanilky
250 ml 33% smetany
220 ml bourbonu
30 ml rumu
30 ml brandy

Výsledkem nám bude 0,5 litru vynikajícího vaječného likéru o obsahu alkoholu okolo 24%, který nás vyjde na asi 400 Kč.

Postup

Jelikož jsou základem vaječnáku syrové žloutky, je důležité dodržet při jeho přípravě určitá hygienická opatření, aby nám po týdnech ležení v ledničce sám neodešel, případně abychom si po jeho požití nemuseli hrát na Usaina Bolt na trase obyvák záchod. Proto ze všeho nejdříve ve varné konvici přivedeme k varu 0,5 litru vody a ještě vroucí nalejeme do připravené sklenice a necháme 10 minut stát. Tímto účinně lahev sterilizujeme. Po deseti minutách můžete vodu vylít a nechat sklenici okapat. V průběhu výroby vás to určitě bude lákat ochutnat, což je v pořádku, ale vemte si an to pokaždé čistou lžičku. Ve vaši puse žije spoustu breberek, kterým by vaječnák taky moc chutnal a taková olízlá lžička je pro ně expres lístek.

V misce nebo malém rendlíčku o objemu větším než 0,5 litru rozmícháme vidličkou žloutky, nejlépe od slepiček co mohly lítat po venku a dostalo se jim dobrého zobání, aby byly krásně žluté,cukr moučku a vnitřkem z vanilkového lusku. Lehce kvedláme, dokud nám nevznikne žlutá kašička s černýma ťupkama od vanilky. Do kašičky přidáme smetanu a opět lehce vidličkou mícháme, dokud se nám kašička se smetanou nespojí. Tímto máme hotový základ, který teď ochutíme alkoholem.

Přidáme bourbon, doporuču Bourbon Bulleit Frontier. Má lahodnou chuť a lehce medový nádech a přitom je to cenově dostupný alkohol. Dále přidáme 30 ml rumu, tím myslím opravdového třtinového rumu, ne tuzmemáku. Výběr nechám na vás, pokud se nechcete pouštět do neznámých vod, můžete sáhnout po rumu Republika nebo Heffron. Je to takový dotupný základ, jinak zvolte podle chuti. Poslední přísada je 30 ml brandy. Brandy je vinná pálenka, která zrála několik let v dubovém sudu. Já jsem se ji rozhodl nahradit vyzrálou ovocnou pálenkou, konkrétně vlastní meruňkovicí, co rok ležela v dubovém soudku. Pokud nemáte vlastní vyzrálou pálenku (pokud pálíte, určitě si soudek na zrání pořiďte, vyplatí se to), můžete použít některou z pálenek z dubového sudu od Žufánka.

Vše dobře vidličkou nebo metličkou promíchejte a nalejte do lahve. Výsledné množství by mělo vystačit na půl litru a ještě vám malá trocha zbyde na okamžité ochutnání. Lahev dejte na 3 týdny do lednice. Po třech týdnech se všechny chutě spojí, více vyniknou a likér získá krásnou žlutou barvu.

Nyní je likér hotov a zbýva si ho jen vychutnat. Na zdraví!