Hurá do Ameriky

Tak se to zase pomalu blíží, už tuto sobotu se opět vydávám za velkou louži na celoprázdninový pracovní pobyt v kempu Lake Bryn Mawr, spojený (snad) s pár týdny cestování. Návštěva USA je v podstatě hlavním důvodem proč jsem vytvořil tento blog. Na mnohé žádosti rodičů, babiček, strýčků, tetiček a kamarádů, abych co nejčastěji podával zprávy, jak se mám, co dělám, jestli se na nás zase hrne hurikán nebo koho zrovna sežral medvěd, jsem se rozhodl, že bude mnohem jednoduší udělat si tyhle stránky a ať si to pěkně všeci přečtou, než abych jak oslík všem všechno vykládal jednotlivě :)

Jak už jsem zmínil, odlet máme v sobotu ráno, dnes je čtvrtek a tak probíhá fáze příprav, pořád se mi zdá že mám hodně času, ještě mi ani nepřišel kufr, který jsem si objednal právě na cestu do USA, takže o balení teprve teoreticky přemýšlím, než že bych opravdu něco balil. Po loňské zkušenosti si beru jenom minimum věcí. Jmenovitě tři trika, kraťasy, džíny, tepláky, plavky, mikinu, šustku, trenky, pár ponožek do základu a nezbytnou kosmetiku a drobnou elektroniku. Jak jsem minulý rok zjistil, lepší než brát si tisíce ponožek, je lepší si za dvě babky, tedy 40Kč, pakl 12 ponožek v K-Martu, které kupodivu vydrží i nehostinné podmínky Pensylvánské divočiny a když ne, tak je prostě vyhodíte a koupíte nové, to samé platí i o trenkách. Nic jako šampón nebo deodorant si z Česka taky nemá cenu brát, protože stejně jako ceny oblečení i ceny ostatního spotřebního zboží jsou v Americe výsměchem kapitalismu a snad i Vietnamci u nás by měli co dělat, aby nasadili ceny tak nízko. Když nad tím balením tak uvažuju, je vlastně jedinou věcí, kterou si doma opravdu nesmíte zapomenout pas a vaše vízum, jinak je vše k sehnání na místě s tím, že u pokladny se budete popadat smíchy za břicho, když za plný košík budete hledat v peněžence drobné centy na zaplacení.

Letos opět nevyrážím sám. Luboše letos sice nechávám doma, ale jede se mnou zkušený harcovník Mazy a taky Janča. Dle původního plánu jsme všichni měli letět spolu, ale někde na drátě mezi americkým kempem, maďarskou pobočkou agentury a námi v Česku došlo k nedorozumění a tak nakonec Janča letí až v pondělí, tedy o dva dny později, což je politováníhodná situace, ale věřím, že Janča cestu na vlastní pěst určitě zvládne s přehledem. Stejně jako loni, nebude cesta do kempu ale jednoduchá. Loni jsme museli díky stávce odborů v dopravě na Ruzyni už o den dříve, jelikož bychom se tam jinak nedostali a tak jsme strávili krásnou noc a půl dne na letišti a letos to máme ještě trošku zajímavější. Odlet máme v sobotu někdy kolem 9 hodiny, do Prahy tedy jedeme už v pátek, abychom snad někde přespali a brzy ráno se vydali na letiště. Z neznámých důvodů, je náš let, který byl mezi ostatními nejlevnější, trochu klikatý, nejdříve letíme do Varšavy a teprve až pak do New Yorku. No co, aspoň se podíváme aspoň ze vzduchu na Euro. Do naší cílové destinace NY doletíme v sobotu večer místního času (-6 hodin oproti našemu pásmu), jelikož poslední autobus do kempu jede odpoledne, tak ho nestíháme a jelikož ubytování v NY je zbytečně drahé, máme v plánu založit na letišti na noc základní tábor a do kempu se vydat až druhý den. Cesta nám tedy ve skutečnosti zabere tři dny. Co yb ale člověk pro takový výlet neudělal.

Cestování letadlem je sice dle statistiků nejbezpečnější způsob dopravy, ale i tak mě nedávno shlédnutá kompilace leteckých havarií z poslední doby na TV Nova moc nenadchla, snad ale vše dopadne dobře a my nikde nežbluňknem do Atlantiku, ale postavíme se pevně nohama na americkém kontinetnu. Rád bych vždy jednou týdně přidal nějaký aktuální příspěvek, takže pokud se zde nic dlouho neobjeví, tak buď v kempu opět nefunguje wi-fi, bloudíme ztraceni po NY, topíme se v Atlantiku nebo čekáme zaseklí někde na letišti….

Zatím bye!