Těžký život studenta – Vánoce

Tak už je to zase tady, Vánoce Vánoce přicházejí, štastné a veselé, no vlastně jak pro koho… O naší české zemičce panuje po světe pomluva, že jsme tady parta chlastajících neznabohů, která pravda k pravdě daleko nemá.Na druhou stranu, myslím si, že tak vytuněnými a naboostovanými svátky jako máme my se žádný jiný národ široko daleko chlubit nemůže. Vemte si takové Velikonoce. Kluci vezmou první klacek co mají po ruce, obejdou známe opačného pohlaví, kterým řádně naloží a dostanou za to ještě výslužku, ať už sladkou nebo tu kterou s velkou pravděpodobností k večeru budou ústní dutinou vypouštěch do mísy záchodové, v nejhorším případě pak mix obou dohromady. Ale k aktuálním svátkům, teď zde máme Vánoce. Zimní svátky, které by měli všichni trávit v klidu s rodinou, mít se rádi, být naměko, péct cukroví co vám na stole bude ležet ještě v dubnu a tak. Vánoce jsou ale vůbec tak celosvětově svátky trochu mimo. Někde nosí dárky 24. Ježíšek, jinde 25. Santa, tam kde nepadá vůbec sníh 5. ledna tři králové na velbloudech no a Rusáci jsou jako vždy úplně mimo mísu a slaví to radši až někdy v půlce ledna. Dle toho co pozoruju již několikátý rok v ulicích našeho Štatlu jsou u nás Vánoce svátky shonu a nákupů. Dozajista všichni ekonomičtí analytici musí být nadšeni, protože se snad ekonomika konečně vyhrabe z recese. Nedivil bych se ani, kdyby rodící se koalice přidala do koaliční smlouvy kapitolu o zřízení druhých Vánoce někdy v létě, čistě pro podporu růstu naší země. Lidovci by byli jistě nadšeni, protože tradice je to nejdůležitější co v programu mají, Anofert by mohl zacálovat výzdobu, protože by na to jako jediní asi měli no a socani by nalákali nové voliče, protože už víme, že 13. důchody moc nefungujou, tak třeba druhé Vánoce by zapůsobily.

Co ale takové Vánoce znamenají pro nás studenty? Jakožto těžce studujícímu lidu se nám již nedostává prázdnin jako středoškolskému plebsu a tak se všichni na Vánoce děsně těší. Jenomže jen co Vánoce nastanou, přichází krutá realita a to hned ze dvou front. Prvním je fakt, že člověk si chce konečně oddychnout, zavítá na sociální sítě, poklábosit s kámošema, protože doposavaď na nich trávil asi jen třetinu dne, což je lehce podprůměr dnešní doby, ale ejhle co nevidí. Facebook se hemží samýma rozkošnýma obrázkama pejsků v santovských čepičkách, sněhuláčků a ty vole nevím jakého všeho ostatního kekelu, po jehož prohlížení déle než minutu si dozajista ublinknete duhy s vůní jednorožčího prdíku. Zlatá stará pošta, kde jste si aspoň s přáníčkem mohli zatopit, dneska můžete tak akorát prohodit monitor oknem a pokud budete mít štestí, zbavíte se dobrým zásahem jednoho člověka, který by potencionálně mohl nějaké sociálněsíťovýzvířátkověvánočí hegeš sdílet. Navíc se jako každý rok určitě někde zase vynoří česká Ježíškovská fašitická frakce, bojující s ďábelskými příspěvky ve jménu záchrany Ježíška ve svaté válce proti tomu tlustému imperialistickému Santovi co má z chlastnání Coca Coly pupek jak profesionální pič piva. Znechucením nad virtuálním sociálním prostorem to ovšem teprve začíná. Druhý spodní hák vám zasadí zjištění, že vlastně Vánoce trvají jenom pár dní, po kterých nastává boj o vaši akademickou čest a setrvání na půdě univerzity, známý také jako zkouškové. Přicházejí stavy deprese, maniodepresivních záchvatů, otevírání spíží s alkoholem a vyhledávání volných pozic v Tescu nebo Mekáči s nástupem od února. Vzhledem k tomu, že několik dní Vánoc se stráví s rodinou, na Štěpána se člověk zřídí tak, že když zazpíváte tři oříšky pro popelku, tak vás od Ivetky Bartošové nikdo nerozpozná, jednou si pojedete zlomit pracku na lyžařský svah a pak se na Silvestra sejmete znova, máte vlastně Vánoce slušně řečeno v prdeli a můžete se z celých zkoušek, jak by řekla moje babička, potentočkovat.

Přeji Vám tímto tedy krásně prožité svátky, co nejvíc měkých dárků pod stromeček, co nejmíň kostiček zaseklých v krku no a co nejvíc štestí u zkoušek, na které se určitě nestihnete naučit. Štastné a veselé! :)

A na závěr ještě jedna vánoční…