Rusko - fun facts

Jak někteří možná vědí, mám za sebou výlet do matičky Rusi. Jako první by bylo asi zavhodno úvést jak jsem se tam dostal. Tenhle semestr píšu na FIT bakalářku, takže do jedné školy chodit nemusím, na MUNI jsem si dal jenom pár oddechových vysokokreditových předmětů, abych to pak na konci roku spolu se státnicema nemusel moc hrotit, takže suma sumárum vlastně tenhle semestr nemám co dělat… (až na tu baklářku, která se pořád a pořád nechce sama psát, mrcha) No a vzhledem k tomu, že za dva roky působení v americkém kempu jsem nabyl spoustu mezinárodních známostí, řekl jsem si, proč je nevyužít a nepoznat kus světa (pozn. redakce: pěkně blbý kus světa). A tak se zrodil nápad jet do Ruska. Plán cesty byl víceméně jasný hned od začátku. Své známosti mám umístěny v Moskvě, Kazani a Uljanovsku, ale bylo by hřích jet do Ruska a nenavštívit perlu severu Petrohrad, takže na seznam přibyl nakonec i on, i když to znamenalo zařídit si hostel a investovat něco více. Jelikož jsem nechtěl utratit moc, kupoval jsem tak levno jak jen to šlo. Dodnes nechápu, proč jsou lety, které jsou delší s více přestupy a i dvojnásobnou délkou letu levnější než lety přímé. Nejlevnější letenka do Moskvy byla přes Paříž, nu co, za ty prachy proč bych se nezastavil po cestě v království žabožroutů. Letenku z Moskvy do Petrohradu jsem koupil u Ural airlines, společnost už podle webových stránek vypadala, že asi není hlavním lídrem mezi ruskými aeroliniemi, ale cena pořád hrála prim a poté, co jsem zjistil, že letadlo je Airbus a né nějaký JAK z oblohy snadno a rychle dolů, nebyl důvod proč nekoupit. V Petrohradu jsem pořídil hostel za 200Kč za noc, podle obrázků vypadal, že tam třeba bude aji teplo, takže proč ne. Zbytek cest jsem absolvoval vlakem ve třetí cenové, tedy nejlevnější a i když jsem měl zpočátku velký strach, tak to nakonec bylo docela v pohodě. Detaily přibudou za chvíli. Veškeré zbylé výdaje byly za jídlo, pití, MHD a ostatní srandy co jsem potřeboval nebo si koupil, takže celkově jsem za těch 16 dní mohl utratit něco kolem 10 000Kč, což není zas taková hrůza myslím si.

V tomto článku nechci blít všechny zážitky, kterých se mi dostalo, ale rád bych přiblížil člověku Rusi neznalému, jako jsem byl předtím já, jak to tam tak zhruba vypadá a co může čekat nebo spíš na co se má připravit, protože od Rusů nikdy nevíte co čekat. Článek bude rozdělen do několika kapitol, které budou jednotlivě popisovat zázraky přírody, důmyslné myšlenky velkých myslitelů, které nabyly reálné podoby, tradice a zvykosti, mentalitu i dementalitu ruského národa a další. Vzhůru tedy do toho.

Trocha meteorologie

Pro můj výlet jsem si vybral začátek března, skoro tedy už jaro. Výběrbyl takový, protože zas úplně tupý nejsem a jet do Ruska hned po zkouškovém v únoru by bylo asi stejně rozumné jako zavřít se dobrovolně do mrazáku vedle mrkve a kila krůtích prs co byly loni v Lidlu ve slevě. Každopádně, co si budem povídat, ani začátek března není v Rusku zrovna Hawai. Při příletu do Moskvy bylo lahodných -18, na zimu jsem byl připravený, takže jsem vyrazil v tom nejteplejším co sem měl, navíc když máte na zádech krosnu, tak se přecejenom zahřejete, problém ovšem nastává, pokud se máte zastavit a čekat, nebo když foukne trochu vítr. Každopádně první noc jsem jenom přešel do hostelu a byl tak venku nepatrnou dobu, takže jsem si jenom zanadával, jaká je to svinská kosa a už jsem byl v teple hostelu. To jsem ale netušil co příjde. Další den jsem doletěl do Petrohradu, místní teplota -22. Při cestě do hostelu mi mrzlo kompletně všechno, od noh až po snopel v nose. Po ubytování jsem si řekl, že se půjdu projít ven, protože tam v noci všechno pěkně svítí. Venku bylo bezvětří, ale i tak jsem se po deseti minutách otočil a šel zpátky do tepla, protože mi byla opravdu zima. To jsem ale pořád nevěděl, že může být i hůř. Další den ráno jsem měl naplánovanou prohlídku města. Teplota pořád -22, k tomu se přidal ale i vítr… Nikdy v životě jsem takovou kosu nezažil a nikdy ani zažít už nechci, z celého mojeho xichtu jsem cítil jenom ledové slzy v očích, zbytek byl rudý jak sovětská vlajka a na dotek necitelný, studený vzduch který jsem dýchal mě studil až v břichu, veškerý snopel v nose se přeměnil v led, ruce k kapsách v rukavicích jsem taky necítil a nohy vlastně to samé. Normálně když je taková kosa, tak si v duchu nadávám, v této situaci nevím mě nenapadá jediné sprosté slovo, které by situaci dostatečně vystihlo a já jím mohl vyjádřit své aktuální pocity. Fyzicky jsem byl úplně mrtvý, opravdu jsem netušil, že i jenom být může být v některých situacích tak vysilující. Jenomže ruská zima vás nezlomí jen fyzicky, dojde i na vaši psychiku. Jak si takhle při procházení mrznu, zpoza rohu se vyřítí slečna, typická vysoká, štíhlá ruská blndýna. Žádná čepka, vlasy rozevláte, minisukně do půlky stehen, na nohách kozačky a tenké punčochy, nahoře rozeplá bundička a pod ní halenka s výstřihem hlubokým jako Bajkal. V okamžik kdy jsem tuto slečnu v té zimě spatřil jsem si na férovku říkal, že mi z té zimy už náhodou nemrdlo, protože potkat holku oblečenou jak na promenádu v Miami Beach v -22 vás přinutí zamyslet se, jestli vám to v hlavě ještě funguje všechno jak má. Protože teplota a počasí vůbec mě velice znervózňovalo a štvalo a nevěděl sjem jak to objektivně popsat například mamince, která se ptala jak tam je, vytvořil jsem speciální stupnici zimy. Pro ty neznalé ruštiny – pizděc je něco jako naše kurva, balšoj je velký a cholodno, jak si inteligentnější domyslí, chladno neboli zima, to jen překladatelské poznámky k následující stupnici. Upozorňuji, že stupnice je čistě pro ruské použití a začíná na bodu kdy lidi říkají že je zima u nás v ČR.

zima – obyčejná zima, venku si musíte dát rukavice a čepku, teče vám snopel, protože jste si blbci před týdnem tu čepici nevzali
velká zima – lidi v Česku nadávají, ven moc nechodí, když příjdete z venku jste celí červení, strčíte ruce pod teplou vodu a deset minut brečíte jak vás to bolí
kurva zima – v Česku se s ní moc nesetkáte, v Rusku teplejší den, kdy si lidi zapnou bundu, vy klepete kosu, oblíkate třetí vrstu termo oblečení a nadáváte na celý svět
cholodno – Rusové se zmíní že venku je zima, pro ně to znamená vzít místo bundy kožich, pro vás že je vám zima už když se chystáte doma v šatně, venku vám od nosu trčí rampouchy, každý krok znamená bolest protože vám pomalu omrzají končetiny
balšoj cholodno – u některých Rusů pozorujete, že si dávají rukavice nebo čepice, ale v jejich výrazu pořád nepoznáte, že by něco bylo špatně, zato vy chodíte s hubou schovanou v bundě, čepicí naraženou až ke krku, takové nápady jako vytahovat ruce z kapes znamenají okamžité omrznutí, xicht máte rudý jak sovětskou vlajku, snople vám už v nosu rovnou zamrzají, z kapesníku v kapse se stala hmota tvrdá, že beton hadra
pizděc cholodno – Rus si bere čepici a řekne že venku je opravdu zima, venku už nevídíte dělníky, kteří se jinak strašně rádi i v mrazu hrabou v zemi, opravují trubky nebo vykonávají jiné práce, které se normálně dělají když je zhruba o 30 stupňů víc, vám už zmrzla aji bunda, chodíte jak tučnák, protože jste celý zmrzlý, nadáváte na celý svět proč jste do toho podělaného Ruska jeli a hledáte jakékoliv teplejší místo, kde půlhodiny stojíte, chrochtáte blahem, že je tam teplo a lidi kolem na vás hledí jak na blázna a nechápou proč že si to tak mnete ruce a jste celý omrzlý
pizděc balšoj cholodno – zde docházejí člověku ze střední Evropy slova a má opravdu strach o svůj život, protože takovou kosu ještě nezažil, ve stavu delíria myslíte na to ke kterému stromu si sednete, abyste už konečně umrzli, Rusové s vámi na venek soucítí, vnitřně se vám smějou

Poslední stupeň jsem zažil druhý den v Petrohradu, zbytek pobytu bylo mezi pizděc cholodno a balšoj cholodno, v Moskvě se pak udělalo pěkně a byla jenom kurevská kosa a pslední den dokonce jenom zima. Konečně jsem po 21 letech života pochopil, proč se říká zima jak v Rusku. Jenom dodám poslední perličky. Tak jak u nás v autobuse obšas vidíte venkovní teplotu na monitoru, v Rusku vás informují jak teplo je vevnitř autobusu, protože by to asi jinak hodně děsilo. V Kazani děti nemusí děti do školy, když začne být zima, což tam u nich znamená -25.

Doprava a infrastruktura

Cestování po Rusku je taky velmi zajímavé, pokud pomineme letadla, která jsou snad všude na světe stejné. Setkáte se zde s takovými věcmi, které jinde nenajdete. Podle Rusů jsou v Evropské části města kousek od sebe, některé dokonce jenom 12 hodin vlakem. Kousek český se tedy od ruského docela dost liší, když řeknete Rusovi, že celé Česko přejedete autem za 4 hodiny tak se vám vysměje, protože takovou vzdálenost půlka z nich jezdí denně do práce. Nejčastejším spojením na ty jejich kousky jsou vlaky. Ve vlaku nejsou sedačky ale postele, jsou tu tři třídy, přičemž třetí, pro obyčejný plebs vypadá tak, že místo normálního kupéčka jak v našem vlaku jsou dvě dvoupatrové postele a u okýnka jakkdyby v uličce je další dvoupatrovka. Postele mají 180cm, takže pokud jste vyšší psotavy, vemte si s sebou pilku na železo, abyste si mohli přečnívající části vašich hnát ufiknout, jinak vám do nich budou nepřetržitě drbat kolemjdoucí. Takový kratší vlak má asi 15 vagonů, z čehož je jeden jídelní. Můj výlet vláčkem z Petrohradu do Kazaně trval 22 hodin, nic nudnějšího než tuhle cestu jsem ještě nezažil, přečetl jsem celou knížku, poslechl všechny písničky a stihl si pokecat s dvěma ruskýma babičkama. Ve vlkau neustále někdo chodí, řve, brečí, chrápe nebo vydává jiné zvuky při jiné činnosti, takže si moc nepospíte. Navíc po vlaku chodí neustále bábušky, které se vám snaží za každou cenu prodat šátek, přehoz na gauč, vodu za cenu zlata nebo jiné cetky. Ve vlacích je naštestí zakázané pít alkohol, takže všudypřítomné ožraly ve vlaku nepotkáte. Hned po tom co se vlak rozjede každý Rus vyzuje boty, nasadí papuče, skočí do tepláků a de si vařit čaj, pak postelou matraci a uloží se ke spánku. Když se pak probudí, chcou si všichni děsně povídat, o tom ale až jindy. Jízda vlakem je tedy dlouhá, nudná a dlouhá. Mé tříhodinové cesty vlakem do Brna mi od teď přijdou děsně směšné…Když už se dostanete do města, budete pravděpodobně ctít využít MHD, pokud se vydáte na metro v Moskvě, budete překvapeni, jak pěkné mají zastávky, každá je unikátní, v některých visí obrovské pseudo-křišťálové lustry, další jsou vyzdobené ohýbaným železem a nevím čím vším. To je ovšem první a poslední pěkná věc. Metro v Rusku mají děsně hluboko, takže na eskalátoru, který pamatuje ještě Lenina strávíte asi 5 minut než sjedete dolů, po cestě na vás z vrchu svítí nefalšované zářivky které máte v koupelně, některé dokonce mají i ten plastový kryt, některé blikají, z některých visí dráty…Po té co sjedete na krásnou stanici metra si pro vás přijede metro s vagóngy, které asi parkujou venku na dešti, protože jsou celé zrezlé, vydávají podivné zvuky a vůbec si někdy říkáte proč jestli máte nastoupit, jestli to náhodou zrovna nejede do šrotu. Navíc lidi v metru se mění ve zrůdy, interval mezi otevřenýma a zavřenýma dveřma je akorát tak aby dveřma stihl proběhnou usain Bolt, takže něco jako prvně se vystupuje a potom nastupuje neexistuje. V moment kdy se dveře otevřou začíná přetlačování a boj o místa, nemálo se stalo, že lidi chtěli vystoupit, ale prostě to nestihli nebo se ke dveřím nedostali a tak jeli na další stanici zkusit znovu své štestí při výstupu. Nejhorší co můžete udělat, je stoupnout si doprostřed vagonu, protože slovo zdovolením nebo můžete mě prosím pustit, chci projít nefungují, každý na vás háže z vysoka bobek a kvůli někomu jako jste vy se uřčitě nebude posouvat ani o cenťák vedle. Nejšílenější je to ovšem pokud se dostanete zpátky na povrch, ve městech nejezdí velké autobusy, protože jsou prý strašně pomalé, ale takové transity, které poberou asi 10 lidí a říká se jim maršrutky. Jsou to takové taxíky, které mají určitou trasu, ale občas se může změnit, většinou zastavují na zastávkách, ale pokud si někdo řekne, tak zastaví klidně uprostřed tříproudové cesty nebo naberou kohokoliv na ně mávne z poza křáku vedle cesty. Za každou cestu se platí stejný poplatek, v každém městě je to jinak, ale ej to mezi 20-30 rubly. Systém placení je velmi složitý a vyžaduje abyste znali spoustu frází. Peníze se platí řidičovi, ten sice pořád řídí, ale má přece dvě ruky, takže jednou řídí a druhou bere peníze, vrací drobné a přepočítává, jestli dostal dost.Peníze lidi platí až po tom co si sednou, takže ti ze zadu je posílají po lidech sedícími před nimi, tady musíte říct pěredajtě pažalsta, pak se člověk před váma otočí, vezme vaše peníze a tejným způsobem je pošle dál. Člověk který sedí nejblíž řidičovi je poslední článek řetězu, který pak zařve na řidiče vezmitě, načež řidič pořád sledující cestu a jednou rukou točící volantem druhou po slepu začne šmátrat po penězích, periferním viděním pak peníze spočítá vrátí zpátky a zas poslepu je podává nejbližšímu člověku, který zase nazpátek peníze poslíá tomu, komu patří. Pokud chcete zastavit musíte podle toho v které části vozu sedíte dostatečně hlasitě zařvat na astanovkě pažalsta nebo zděs, při první variantě zastaví řidič na nejbližší zastávce ve druhém šlápne na brzdu a okamžitě otevře dveře. Hodně pozoruhodnou věcí je také to, že dveře se otevírají a zavírají už/až při jízdě, takže se může stát, že nastupujete do maršrutky a ona se rozjede, což je trochu nepříjemné, zvlášť když to nečekáte. Další věc jsou silnice. Všichni ti, co nadávají na D1 by si měli začít vážit stavu českých vozovek, protože v Rusku se nejezdí po cestách, ale spíš dírami mezi kterými je občas asfalt. Při jízdě maršrutkou máte tedy masáž popřípadě trenažer vesmírného letu zdarma. Ruský řidič je ke všemu dravý řidič, provoz je většinou velmi hustý, takže každá nevyužitá příloežitost se trestá. Něco jako pruhy tady nehraje roli, v zimě je stejně odklizený tak maximálně jeden, světla na křižovatce taky postrádají smysl, protože v prostředku křižovatky stojí deset aut každé jiným směrem, troubící, hadající se, takže prostě jedete když můžete. Troubení je tady něco jako móda, kdo netroubí, není cool, takže i když prostě stojíte na červenou, nějaký idiot v autě za váma bude troubit, protože ho asi štve, že někdo vymyslel červenou barvu nebo dneska ještě nmá natroubené povinné minimum nebo je prostě akorát debil.

Lidé a ruská nátura

Hned co přijede do Ruska, víte že jste v Rusku, všechny ty představy co o Rusku máte a jak to tam asi vypadá jsou správné. Lidi v kožichách, zmalované vyzáblé Rusky, všeci mají na hlavě čepice třikrát větší než mají hlavy, vyrobené z kožichů od sysla až po sibiřskou veverku, všechno vypadá jak z filmu z osmdesátých let, nikdo neumí jinak než rusky, lidi s tmavší pleti neumí pro jistotu ani rusky a každou chvliku máte pocit, že na vás z poza rohu vybafne Lenin. Ruská povaha je taky jedinečná, charakterizoval bych to v angličtině asi “not a single fuck given nation”, v češtině mě jediné výstižné přirovnání napadá “národ na to sere pes”, prostě je zima? nezájem, támhle padá barák? nezájem, tam se střílí? nezájem… V Rusku to vypadá, že pořád žije socialistické heslo práci najdeme všem a proto spoustu lidí dělá strašně zbytečné práce, například v autobusu ni necvakáte lístky, které koupíte v automatu, nekoupíte je ani u řidiče, v autobuse je spešl člověk, který prodává lístky, v každé stanici metra je rám na detekci kovů a pokud máte bágl, musíte ho nechat projet rentgenem, stojí u toho dva policajti, bágl projede rentgenem, ani jeden z nich se nepodívá na obrazovku co v něm je, vy projedete a zapípáte a oni si pořád jedou svoje a na vás úplně kašlou. pod každým eskalátorem je budka, ve které sedí většinou paní, která je třikrát větší než vy a vypadá že ve volném čase klátí holýma rukama v lese sekvoje. Sedí tam a kontroluje jestli se vám asi nesekla tkanička mezi schodama, aby v případě nouze mohla ty plechové schody roztrhnout zubama a vysvobodit vás od jisté smrti. Všude po ulicích je spousty policajtů, kteří většinou stojí v hloučku a něčím se baví, totálně ignorující okolí. Rusové jsou velký národ, takže když se zeptáte jestlí umí pa-anglicky, tak se vám akorát vysmějou, zase na druhou stranu jsou děsně upovídaní a i když jim desetkrát řeknete, že napanimáju pa-rusky, tak do vás budou hustit nějaké srandy, popřípadě vám větu zopakují ještě jednou a pomaleji, když znovu řeknete že nerozumíte, ješte spomalí a takhle to pokračuje do doby než začnou mluvit po slabikách, což je vám pořád úplně k hovnu, protože nemáte páru co ty slova znamenají.

Jako další kapitolku jsem měl v plánu ruské jídlo, ale už tak je to dost dlouhé a měl bych zas psát radši bakalářku, takže až zase příště milé děti…