Rusko - co do huby

Jelikož jsem posledně nedokončil obecné žvásty o Rusku, nabízím krátké pokračování, tentokráte o stravě, pitivu a nakupování…

Ruská strava

Když se řekne Rus, každý si představí menšího zavalitějšího chlapíka, který je buď v maskáčovém a drží AK-47 popřípadě v nemaskáčovaném a drží flašku vodky. Každopádně je to kus chlapa, co už něco vydrží. Jenomže aby vyrostl takovýhle pořízek, chce to pořádnou stravu, nabízí se tedy otázka, čím se to ti Rusáci cpou, že jsou takoví.

Ruská kuchyně se zas tak moc neliší od české nebo řekněme slovanské – chleba, do polívky nacpou co najdou a k tomu si dají nějakou tu flákotu se zemákem nebo rýží. Ovšem jako všude, i tady najdeme různé speciality. Hned jako první bych s palačinkami, pa-rusky bliny. Netuším čím to je, ale Rusové si trpí halucinogenní představou, že snad palačinky vymysleli, že se nikde jinde na světě nedělají a když už, tak že jsou hnusné. Takže i mně bylo řečeno, že prostě když jsem v Rusku, musím si přece dát palačinku, ještě jak na potvoru jsem přijel v nějakém svatém palačinkovém týdnu, takže měli palačinky úplně všude. Když jsem pak odpověděl, že si fakt nedám, protože palačinky mám minimálně jednou týdně, dívali se na mě jak kdybych právě vzkřísil Lenina. Po odmítnutí palačinek jsem ale vyzkoušel jinou specialitu. Nejvychytanější, řekl bych až geekovské, jídlo, které jsem kdy měl. Jmenuje se to něco jako žárené kartofle, což jsou prostě pečené brambory s nějakou klobáskou a kusem kedlubnu, nejde tak ale o to co to obsahuje, ale jak se to servíruje. Na stůl vám přinesou keramický hrníček s malinkým hrdlem a tlustýma stěnama a v něm onen pokrm. Nádobka má za úkol jídlo držet co nejdéle teplé a vskutku se jí to aspoň u mě dařilo. Ani po 40 minutách čekání teplota jídla ještě neklesla na úroveň, pi které by se dala pozřít aniž byste si festovně spálili celou hubu, takže tohle jídlo doporučuju objednat jen pokud víte, že za hoďku budete mít hlad. Další specialitou byla soljanka, což je the best of z ruských polívek, chutná to jako zelňačka a je v tom všechno co kuchař najde ve spíži, ledničce, zahrádce, zemi, šupíku, prostě všude, takže tam najdete olivy, mrkev, brambory, celer a vůbec tak různě od všeho trochu a jako bonus vám do toho prsknou půl kýble kysané smetany, protože polívka bez smetany není v Rusku polívka. Další věc kterou jsem okusil byly pělměně, což jsou trapné masové kuličky v těstíčku a pak jěště to samé co rvou do pělmění akorát mixlé se zeleninou a dané do šátečku, zrovna tohle mě moc nenadchlo, každopádně, oni si to pochavlujou. Úplně nejtypičtějším jídlem je ale kaša, každé ráno do sebe každý Rus nafutruje misku lepkavé , na třikrát ohřívané, ovesné kaše totálně bez chuti, jakožto zkušený studentský gurmán vím, že když něco nechutná, kečup to spraví, ale v tomhle případě ty mrchy vločkovské ten kečup nasáknou a z kaše se stane total humus kaše. Když jste v lepší rodině, dostanete k tomu aspoň vajco natvrdo, které se jí zásadně lžičkou, když ho rovnou hryžete jste za burana, ozkoušeno, true story… Poslední specialitkou kterou bych zmínil je tatarská pochoutka zvaná čak-čak, jsou to jakési sladké tvrdé nudle slepené ještě sladším pojivem tvořící dohromady supersladkou věc, kterou když pokoušete, tak ji budete ze zubů tahat ještě druhý den ráno, je to asi podobná pomsta, jako když vám Polák dá nějakou kvalitní krovku.

Pitivo

Nejtypičtějším nápojem Ruska je dozajista vodka, vzhledem k tomu, že mě z vodky natahuje jenom ji vidím v regále v Albertu a navíc jsem měl sebou litr slivovice, tak jsem odolal všem pokušením a vodku si nedal. Co mě ovšem překvapilo, byl fakt, že moje slivovice (výroba Křenek & syn a.s. – Valašská Bytsřice – 52%) jim přišla silná a nikdo ji nechtěl pít, vyjímaje jednoho alkoholického tatínka, ale o něm až jindy. Slzy v očích, chytání se za hrdlo, letmé výkřiky či pár sprostých slov po vypití panáku slivovice vždy mluvilo za své. Jsou to srabi, no co, aspoň zbylo víc na mě. Co jsem ale zkusil bylo ruské pivo, dal jsem si největší a nejběžnější znašku co tam mají a co si nevzpomínám jak se jmenuje, barva odpovídala slabší močce, místo pěkné pěny na vrchu na hladině plavalo akorát cosi jako flusanec a chuť, no, Starobrno hadra. Prozřetelně jsem si dal jenom třetinku, takže jsem to se sebezapřením vypil a bylo po týrání. Je ovšem sympatické, že místo tradičních dvou objemů 0,3 a 0,5 litru v Rusku nabízí u piva hned 4 varianty: 0,3, 0,4, 0,5 a 1 litr, přičemž cena se počítá od deci, takže je vlastně úplně jedno jak velké si dáte. Pochybuju, že když tohle pivo zkozovatí bude ještě hnusnější, tak si aspoň můžete objednat korbel a machrovat jací nejste borci a pijani, jinak v tomhle systému nevidím víc než kšeft na skleničky. Poslední pití, na které jsou Rusové ujetí jsou čaje, ty chlemtají pořád, čínské, ruské, sypané, sáčkové, bílé, černé, jan-ce-ťang nebo ruskyj pravyj čaj, je prostě jedno jaký, ale skleničku vody vám nikdy nenabídnou, jedině čaj. Zajímavé je jak ho servírujou, nejdřív čaj vyluhují v pár kapkách vody a stvoří tím koncentrát, co by položil vola a pak si pár kapek dají do hrníčku a zalijou to teplou vodou, fikané že… Těšil jsem se, že v některé rodině uvidím samovar, což je taková varná konvice co ještě pamatuje cara, ale bohužel už i do Ruska přišla elektrika a tak všude jednou varné konvice.

Nakupování

Nakupování je jako každá jiná činnost v Rusku dost zběsilá, v obchodech bylo vždycky lidí jak malých much, každý se všude snažil protlačit s nákupním košíkem a nikdo nebyl ochotný uhnout, takže se v některých místech tvořily kolony a některé úseky byly kompletně neprůjezdné. Jediné v čem se taková normální samoška v Rusku liší od té v Česku je kvalita a krása některých věcí, například v oddělení zeleniny byla veškerá zelenina tak od hlíny, že byste nepoznali mrkev od řepy, prý to tak není všude, ale radno věřit Rusům, Ruskám pak obzvlášť… Další věcí, která mě nepotěšila, byly pokladny. U nás mě děsně štve, jak se poslední dobou rozmohly miniaturní poklady, kde máte za pokladnou odkládací prostor velikosti tak akorát, že se tam vlezou dvě krabičky sirek a dost. Pamatuju ještě ty staré dobré časy, kdy za každou pokladnou bylo místa na nákup i s autem a ještě tam byla taková vychytaná výhybka, kterou po vašem nákupu paní pokladní přehodila, takže vy jste si v klidu mohli dávat věci do báglu, zatímco nákup paní za váma se hrnul do druhé půlky. No tak v Rusku vlastně nemají většinou vůbec žádný odkládací prostor, takže to každý rovnou valí do tašky a na takové jakože chcete tvrdé dospodka tašky a měkké, křehké věci nahoru vám sere pes.

Speciálními krámky jsou ale trhovci a trhovkyně, které prodávají na šutr zmrzlé ovoce a zeleninu třeba uprostřed sídliště v -15, ty paní a pánové musí být borci vydržet v takové kose celý den a taky trochu blbci, protože nechápu, kdo si to od nich venku tak asi koupí. Úplně nejlepší prodejce ale najdete na silnici, první kategorie jsou týpci, co prodávájí nabíječky, větráčky, rádia a hodinky na světelných křižovatkách, jak skočí červená, skočí na silnici a obchází stojící auta. Druhá kategorie jsou ještě větší borci, ti prodávají nemrznoucí směs většinou uprostřed 4 proudové komunikace, z kanistrů mají uprostřed cesty postavené malé iglú, ve kterém jsou schovaní a čekají, až asi nějaký zoufalý řidič co mu jak na sviňu uprostřed cesty došla směs do ostřikovačů zastaví, uprostřed silnice, prostě brilantní ruské mozky.